Styl
Ranní rosa
Horský klid
Modem
Hobby
 
 
Právě v prodeji


Upravené knižní vydání blogu Asie s fotografiemi. Skvělý dárek, odpočinková literatura nebo rádce při cestě Asií.

 
 
    Pokec
odeslat
  • Další naroze
    niny a dal...
  • Tak se tady
    všichni mě...

Starší
 
 
ICQ
V tuto chvíli nejsem na internetu
160050929
 
Odjezd a první dny
V pondělí 19. září v 20:25 odlétáme do Irska.

Bude to začátek velkého dobrodružství, které chceme se Zuzkou podniknout a doufáme, že se vrátíme přibližně za rok.

O tom,  jak náš odlet a vše co s ním souvisí, probíhal bude pojednávat tato kapitola.


 
19. 09. 2005 - Odlet



Z Ruzyně jsme odlétali o půl deváté.

Letadlo bylo docela pěkný, rozhodně lepší než to, kterým jsme letěli z Džerby. Let trval něco okolo dvou a půl hodin a kromě poslední půl hodiny byl úplně klidný. Konec byl trošku horší, protože nad mořem bylo docela dost turbulencí, takže jsme se třepali jak na kolotoči.



 

 

Přibližně o půl desáte mísního času (tj. o půl jedenácté našeho času) jsme se vymotali z odbavování a mohli si konečně odpočinout v letištní hale.

 




 
20. 09. 2005 - První den



Po docela drsné noci na letišti jsme ráno o šesti vstali, dali se trošku do pořádku a vyrazili do města. Už cesta z letiště byla jak labyrint a to nemluvím o prvních cestách autobusy a DARTem (příměstský vlak). Metro tady k mému překvapení vůbec není.

Náš hostel, který jsem objednal na tři dny byl až na kraji města a navíc ještě na opačném kraji, takže cesta trvala dlouho a my jsme už ke konci padali na huby .

Nakonec jsme hotel našli, ale hned ze začátku to vypadalo, že nás zase vyrazí, protože nemáme rezervaci. Senilní děda, ale nakonec uznal, že ji přece jen máme a pustil nás do pokoje. Byli jsme úplně grogy, hodinu si odpočali a museli zase jít. Největší zařizování nás teprve čekalo.

Po koupení simkarty společnosti O2 a mnoha telefonátech jsme měli domluveno několik prohlídek bytů a také pohovor v pracovní agentuře.

První večer v hotelu jsem měl sám dost velký depky a přemýšlel jsem jestli to vůbec byl dobrý nápad sem jezdit. Zuzana mě nakonec uchlácholila a já zase začal věřit, že to zvládneme.


 
21. 09. 2005 - Druhý den



Hned druhý den ráno jsme zamířili do agentury. Byl jsem sám překvapený, že většině slov a vůbec rozhovoru jako celku rozumím a na irský přízvuk jsem si rychle zvykl.

V agentuře mě víceméně podpořili, protože příliš nepochybovali o tom, že tady práci najdu. Během rozhovoru s jedním z pracovníků agentury rozesílali emailem moje CV jednotlivým zaměstnavatelům, kteří hledali lidi v tomto oboru s danými schopnostmi. Nešlo ale o nic jiného než vyhledání daných nabídek na irských serverech a poslání emailu, zda bych tam nemohl přijít na pohovor. Takže potom, co jsem viděl, že agentura nedělá nic víc než já a jen sleduje internet a posílá nabídky jsem definitivně rozhodnutý, že už znovu do agentury nepůjdu.

Ještě během rozhovoru se jedna s firem ozvala a potom co jsem souhlasil, že můžu na pohovor hned, jsme se vydali do firmy coachingdata. Tam se mě ptali na předchozí zkušenosti, dali mi test se 40ti otázkami na 20 minut a pak praktický test na programování. Vše jsem zvládl velmi dobře a řekli mi, že mi zítra zavolají jak to dopadlo.

Večer jsme také zašli na prohlídku bytu blízko centra. Byt byl docela útulný a levný (pouze 750€ za měsíc včetně vytápění), ale přišel mi dost malý. Zuzaně se ale líbil a proto jsme ho nakonec vzali. Podepsali jsme smlouvu (prozatím na půl roku) a tím se definitivně upsali pobytu v irsku.



Měli jsme z toho oba divný pocit, ale jinak to stejně udělat nešlo.
 

Pokud Vás zajímá jak náš nový byt vypadá po celodenním úklidu, pak všechny fotky naleznete zde.




 
22. 09. 2005 - Třetí a čtvrtý den



Třetí den ráno mi volali z firmy, že mě chtějí ještě jednou vidět a dát mi více testů. Hned jak jsme dorazili, posadili mě k počítači a vysvětlili mi cíle dalších testů. Testy jsem prošel naprosto skvěle a dokonce jim prakticky plynulou angličtinou (i když asi ne gramaticky správnou) vysvětlil další věci a vylepšení, které by měli do jejich systému zahrnout. Byli z toho docela paf a udělalo to na ně asi dojem.

 

Nakonec mi tedy sdělili, že mě přijímají a to dokonce jako hlavního programátora což pro mě byl docela šok. Moje práce tedy byla vyřešená .

 

Během dne jsme se snažili vyřídit další věci jako PPS (číslo které musí mít každý pracující nebo trvaleji žijící obyvatel Irska), daňového poradce (kterého musí mít povinně každý pracující v Irsku), výbavu do bytu atd. Celý první týden byl opravdu nabitý a každý večer jsme padali znavení jak kočky.

V pátek jsme pak vyřizovali další věci, kupovali nějaké další vybavení do bytu a především se ptali v kadeřnictvích na práci pro Zuzku. Všem, kteří měli o Zuzku aspoň částečný zájem (chtěli poslat CV atd.) jsme večer poslali jak CV, tak i odkazy na její stránky, kde se mohli podívat co umí.

Od osmi večer až do půlnoci jsme pak umývali a gruntovali ten náš nový byteček. Sice jsme ho měli už dva dny, ale teprve nyní jsme se do něj skutečně nastěhovali, protože do této chvíle jsme stále bydleli v hostelu.


 
24. 09. 2005 - První víkend




První víkend začal úplně super zprávou. V jednom kadeřnictví se zajímají o Zuzku a chtějí ji hned ten den vidět.

Právě těď je už asi půl dne tam (mě tam tak dlouho nechtěli nechat, aby viděli jak dokáže mluvit sama) a dokud jsem neodešel, tak všechno vypadalo náramně dobře. Říkali, že je vidět, že tomu rozumí a že je šikovná. Uvidíme. Za chvíli pro ni jdu. Každopádně tohle je Zuzanino první stříhání v Irsku vůbec.



Držte nám palce

Zuzka nakonec byla v práci až do sedmi do večera, líbilo se jim jak stříhá a doufali jsme, že ji také vezmou.