Styl
Ranní rosa
Horský klid
Modem
Hobby
 
 
Právě v prodeji


Upravené knižní vydání blogu Asie s fotografiemi. Skvělý dárek, odpočinková literatura nebo rádce při cestě Asií.

 
 
    Pokec
odeslat
  • Další naroze
    niny a dal...
  • Tak se tady
    všichni mě...

Starší
 
 
ICQ
V tuto chvíli nejsem na internetu
160050929
 
Znovu do neznáma
Není tomu tak dlouho co jsem skončil práci v Irské firmě. Konečně volno. Těšil jsem se. Bohužel (nebo snad bohudík?) dopadlo vše úplně jinak, než jak bylo původně naplánováno. Znovu jsem se ocitl v zahraničí a to tentokrát v samotné metropoli Anglie.


 
20. 08. 2009 - Konec velkých prázdnin


Dalo by se to celé přirovnat ke známé české pohádce "Jak Honza ke štěstí přišel". O tom, do jaké míry je to štěstí či ne by se určitě dalo polemizovat. Ať už je to jak chce, tak se vše seběhlo tak rychle a nepředvídatelně, že při porovnání s pohádkou o mladíkovi, co se ke "štěstí" dostal bez svého přičinění, určitě najdeme nejednu shodu.

Volno a nicnedělání, nebo spíše dělaní věcí, na kterých jsem sám chtěl pracovat, mne ohromně bavilo. Konečně jsem měl čas na to, co jsem předtím naprosto nestíhal. I přesto, že prázdniny zase nebyly tak nadupané různými výlety, jak jsem původně doufal, tak nemůžu říct, že bych si nějakým způsobem stěžoval.
V Čechách je krásně. Nemůžu si pomoct, ale Čechy jsou opravdu krásné. To počasí, ten klid, možnosti, holky, pivo... Co více si přát?:)

Během prázdnin jsem prakticky novou práci nehledal. Nebylo proč. Nechtěl jsem začít pracovat dříve než v půlce září. Prostě až se bude léto pomalu loučit, tak se po něčem poohlédnu. Za celé dva měsíce jsem byl pouze na dvou pohovorech v Praze. Oba dopadli velmi dobře a já jenom čekal jak se rozhodnou. Nebylo kam spěchat.

Někdy v druhé polovině srpna mi zavolala jakási agentura z Anglie, jestli mám zájem o práci pro firmu v Londýně a mohou poslat moje CV jejich manažerům. Co na to odpovědět. Jednoduchá odpověď - "proč ne?". Druhý den volá agent znovu, že by chtěli navrhnout pohovor po telefonu. A zase ta stejná myšlenka v hlavě - "proč ne? Zkusíš si pohovor, zjistíš jak je obtížný, třeba se dozvíš i něco nového, promluvíš si anglicky a vůbec"... Odpověď zněla jasně "ok, why not". Druhý den mi v předem domluvený čas zvoní telefon. Pohovor se docela protahuje a hodinová smršť otázek je docela vyčerpávající. Přesto dopadá velmi dobře. Netrvalo dlouho a znovu mi volal agent. Pohovor skutečně dopadl, v jejich očích velmi dobře, a rád by se mnou mluvil vedoucí oddělení. Co mi blesklo hlavou není třeba znovu popisovat. O co jde. Další telefonický pohovor, tentokrát jenom půlhodinový se vedl v psychologickém duchu. Padaly otázky jako "jak bys hodnotil sám sebe jako riskujícího člověka od jedné do deseti? S jakými lidmi rád pracuješ", a podobně. Vedoucí byl po telefonu velmi příjemný.
Druhý den se ozývá znovu agent. Firma je s oběma pohovory velmi spokojena a chtějí mi nabídnout půlroční kontrakt v Londýně. Až v tuto chvíli jsem začal brát celou věc vážněji. Nějak se mi do Londýna nechtělo. Měl jsem se dobře, práce dost i tak. Přestože jsem téměř nevydělával (vyjma pár menších zakázek), tak jsem měl práce dost, peníze jsem také měl a nenudil se. Ale agent byl na telefonu. Zeptal se mě na podmínky, za jakých budu pracovat. Navymýšlel jsem si toho docela dost. Od platu, přes datum začátku, dovolenou hned druhý týden (o tom později), podmínky postupné práce na dálku, pracovat chci jako český podnikatel a ne anglický zaměstnanec. Bylo toho poměrně hodně. A právě proto jsem nečekal, že by nabídku akceptovali. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že souhlasí. Co teď??? Odřeknout by bylo opravdu velmi trapné. Nejenže by se mezi agenturami rozneslo, že jsem takto těsně před podepsáním odřekl, ale také to, že jsem si ještě sám "nadiktoval", za jakých podmínek budu pracovat a přesto odřekl.
Přijal jsem. Nevím, jestli jsem si dostatečně uvědomoval všechny důsledky, které to sebou přináší.

Od té chvíle se všechno změnilo. Konec prázdnin. Najednou bylo třeba najít ubytování, vyřídit všechny pojištění, najít střechu nad hlavou pro první dny v Londýně, dojednat pracovní podmínky, atd... Bylo po tak dlouho očekávaném volnu.


 
26. 08. 2009 - Spolucestující


Tou dobou moje sestra Tánička měla zrovna před státnicemi. Po snad úspěšně zvládnutých státnicích měli v plánu s Kubou (jejím přítelem) odjet do Prahy a najít si zde byt a práci.

Celou mou situaci jsme spolu probrali a já jsem jí navrhl, ať jedou oba se mnou do Londýna. Ve své podstatě jde přece o stejný "výlet", jaký by podnikli do Prahy. Jediným rozdílem je vzdálenost, velikost města a angličtina.
Nakonec se rozhodli štestí zkusit a letět se mnou. Myslím, že to bylo dobře pro všechny. Stejně chtěli dřív nebo později vyjet do zahraničí. Teď tam budou mít někoho, kdo jim muže zásadně pomoct a to jak se zařizováním, tak s přípravou životopisu a pohovoru. Pro mne to samozřejmě znamenalo, že nepojedu sám a nebude to pro mne takový šok.
V práci jsem měl začít osmého září. Nechtěl jsem do Londýna přijet zbytečně brzo. Příliš jsem se tam netěšil, tak nebylo proč tam spěchat a každý den navíc stojí ve slušnějším hostelu od sedmdesáti liber výš (asi dva tisíce korun). Rozhodli jsme se tedy jet pátého září ráno. Na nalezení bytu jsme tím pádem měli tři dny - sobotu, neděli a pondělí. V úterý jsem měl začít pracovat. Během předchozích dvou výjezdů do Dublinu tři dny na nalezení bydlení stačily, tak jsem doufal, že bude stejně dlouho stačit i zde.

Do Londýna létá celkem hodně společností. Ať už ve výčtu začneme u dražších British Airways a ČSA, přes levnější SkyEurope, EasyJet a muj oblíbený Aer Lingus, až po ty nejlevnější Wizzair a mnou nepříliš vyhledávaný Raynair. Rozhodně proti Dublinu změna k lepšímu, dá se skutečně dobře vybrat. Nám po shlédnutí všech variant nejvíce vyhovoval EasyJet, především díky tomu, že bez dalšího přikupování tonáže je možné vést až 20kg, odlet po deváté ráno z Prahy, přílet po desáté do Londýna (včetně posunu času), takže ideální načasování.
Bylo také třeba zařídit ubytování na první tři dny. Během hledání jsme narazili na, ze stránek vypadající, pěkně zařízené B&B (neboli "postel a snídaně") s vlastní sprchou, pro tři za osmdesát liber. O třídenní ubytování bylo postaráno.
Co ale bylo hlavní, bylo aspoň částečně domluvit prohlídky bytu na sobotu a neděli, abychom nepřijeli na těch pár dnů zbytečně. K vyhledávání jsem používal známý server gumtree.com, který mi doporučili známí. Hned poté, co jsem poptávku do systému zadal mi prišlo několik velice pěkných nabídek. Krásný dvoupokojový byt, 30 minut od centra pešky, za 800 liber měsíčně. Pohádka! To přece nemuže být problém sehnat bydlení, když se nabídky samy hrnou... Vše se domlouvalo po emailu a měl jsem několik pěkných favoritů. O co větší bylo moje překvapení, když mi přišel ze zcela neznámé adresy totožný email, který mi dříve přišel od jednoho z mých favoritů. Znovu nabídka bytu i s popisem, majitel má podobné zaměstnání, hledá popisově totožné nájemníky, zrovna je na služební cestě, atd... To přece nemůže být náhoda! Začal jsem tedy na Internetu pátrat a nevěřil vlastním očím. Celé je to jeden velký podfuk! Po shlednutí několika videí, ale především stránek o tomto problému pojednávajícím, jsem pochopil.
Podvodný systém funguje jednoduše - krásný byt, levný nájem, velký zájem. Máš-li o něj ty zájem, potřebuji důkaz, že máš peníze připraveny. Pošli peníze do Anglie, klidně i svému kamarádovi a ukaž mi výpis. Samozřejmě, že nejde o klasický bankovní převod, ale o Western Union Transfer. Zde stačí, k vybrání peněz během převodu, ukázat kdekoliv na světě tento výpis a peníze jsou vydány předtím, než dorazí na místo určení. Jednoduché! Já bych se sice tímto způsobem nenechal napálit, ale bohužel tím prakticky všechny potenciální nabídky bytu zmizeli. Měli jsme v záloze jen pár nabídek úplně mimo město. Tento SCAM (jak se celé věci říká - tj. v angličtině podvod) bohužel někteří v minulosti neprokoukli a přišli tím o nemalé peníze. Ty končily obvykle v USA, Nigérii a jiných dalekých zemích.
Musím říct, že mě celá věc docela zaskočila. Nenaletěl bych, to vím, ale i tak. I to, že jsem to s nimi celou tu dobu vlastně "táhl" a opravdu myslel, že to vše půjde tak snadno a dostaneme se tak k pěknému bytu a ještě za babku... Nejsem přitom Internetový nováček. Nenechal bych se nachytat na phishing, nebo podobné věci. Přesto tu byla. Naivita, totální naivita. Nemluvě o čase, který jsem zabil psaním emailů těmto lidem... Docela mě to rozhodilo, nejvíce ale pak video, které jsem s úžasem shlédl a začal mít i docela strach.


 
01. 09. 2009 - Dovolená v nenávratnu


Už od ledna tohoto roku jsme plánovali výlet na lodi v Chorvatsku. Honza z Irska si udělal kapitánské zkoušky a pronajal celou jachtu pro osm lidí. Po ní bychom se mohli ke konci léta plavit kolem Chorvatských ostrovů. Plán byl letět 12tého září z Vídně do Zadaru, v Zadaru se sejít s ostatními a rovnou se nalodit v nedalekém přístavu. Týden si pak užívat sluníčka a vody a za týden 19tého hezky zpátky letecky ze Zadaru do Vídně. Nezní to pohádkově?
Londýn bohužel trošku zamíchal s kartami. Začínám přece už osmého! Celou situaci se podařilo naštěstí vyřešit. Jedna z mých podmínek před nástupem do práce byla, že druhý týden v práci chci dovolenou. Trošku odvážná podmínka, ale přesto mi bylo vyhověno. Z Londýna jsem měl letecky doletět do Bratislavy v pátek 11tého, přespat zde na letišťi, ranním vlakem následně sjet do Brna a z Brna už se Soňou autobusem do Vídně. Odtud původně objednaným leteckým spojem do Zadaru. Zpátky z Vídně v sobotu do Olomouce a v neděli bych letěl z Prahy do Londýna. Komplikovanější, ale přesto vcelku jednodušše uskutečnitelné a hlavně řešící náš problém. Bohužel se stalo něco, co kartami zamíchalo ještě více než samotný Londýn.
Prvního září ráno kontroluji emailovou schránku. Mezi příchozími emaily se nachází jeden od společnosti SkyEurope. SkyEurope padl! Protírám si ještě rozespalé oči a říkám si, že to snad ani není možné. Je to ale tak. SkyEurope skončil a letenky a pravděpodobně i peníze jsou v nenávratnu. Okamžitě kontroluji co máme se SkyEuropem objednáno. Letenka z Londýna do Bratislavy...sákryš. Letenka z Prahy do Londýna...áááá. A kde je ta zpáteční letenka do Zadaru? Tady. S kým že to vlastně letíme? SKYEUROPE! Kompletně celý výlet se během minuty zhroutil jako krabička z karet. Všechny lety, kvůli tomuto výletu zakoupené, padají do propadliště dějin. Hledání náhradního plánu nepomáhá. Objednání jiných letenek a změna dopravy z letecké na autobusovou by nás vyšla dohromady na dalších třináct tisíc. Jachta je již objednaná a vyrazí v daný den, ať už s námi nebo bez nás. Volám kamarádum z Irska jestli by narychlo (během týdne) nesehnali někoho, kdo by jel místo nás. Nikdo se bohužel nenašel. Plavba se uskutečnila a my na ní nebyli. Naše kajuta zůstala prázdná a přesto draze zaplacená. Dvacet tisíc vyletělo komínem, nebo by se spíš dalo říct "ujelo lodí".
Letenky SkyEurope byly nakonec reklamovány a jen čas ukáže jestli nám budou peníze vráceny nebo ne. Tak jako tak jsme minimálně o těch dvacet tísic za kajutu přišli. Život je občas pes a jednoduše "shit happens", ale na tuhle dovolenou jsem se skutečně těšil. Tak snad příští rok, Honzo!

V práci nakonec mou prezenci uvítali. Žádný týden volna se nekonal a já "vesele" pracoval dál, zatímco Irská parta s napnutými plachtami brázdila Jadran.


 
05. 09. 2009 - Odlet


Ve ctyři ráno vstávat. Tak brzy jsem nevstával od doby co jsem létal do Irska. Přestože je to teprve dva a půl měsíce, připadá mi jakoby to byla večnost.
Rychle jsem si zvykl. Zvykl jsem si na to být pánem svého času, dělat si na co mám chuť, pracovat na tom, na čem chci, mýt vedle sebe Soňu a podnikat co se nám zrovna zlíbí... Bylo to super! A teď vstávám do tmy a uvědomuji si, že tohle všechno končí. Nevím na jak dlouho, ale končí. Jednou z podmínek, kterou jsem měl před nastoupením do práce, byla možnost postupně začít pracovat na dálku. Šéf oddělení tenkrát souhlasil. Proto jsem také tuto práci bral. Přesto zatím nevím, kdy se tak uskuteční a jak často to bude. Lepší je počítat s tím horším, i když já jsem nenapravitelný optimista. Takže teď ve tmě vstávám a jdu si dopřát na dlouhou dobu poslední sprchu v našem bytečku.

V pět ráno již čekáme na nádraží na vlak směr Praha. Vše probíhá podle plánu. Letadlo letí na čas a z okna již vidíme anglické břehy. Jsme tu!

Tánička s Kubem neskrývají nadšení. Já horkotěžko skrývám zklamání. Druhé Irsko začíná... Přesto jsem rád, že jedou se mnou. Jejich nadšení je přeci jen trošku nakažlivé a nálada se zlepšuje.
Londýn je velký, skutečně velký. Letiště, desetiproudá dálnice z letiště, míjí vás tisíce aut... To vše se na Vás vyvalí během hodiny. Je to jiné než v Dublinu. Hodně jiné. V Dublinu jste součástí města, tady se stáváte jenom dalším anonymním dílkem v obrovské mozaice. Příroda je tu podobná jako u nás, což je mi ale sympatičtější než v Irsku a počasí se na nás optimisticky usmívá.
 
Vysedáme z autobusu ve městě a dostáváme první rady o veřejné dopravě. Kupujeme si Oyster Card, který se nutně musí vyplatit každému ba i turistovi při cestování metrem. Konečně se dostáváme na naši zastávku metra. Ještě pětset metrů a jsme tam. B&B na první pohled nerozeznáváme od ostatních domků. Žádná značka, nic. Klepeme a otevírá nám velmi příjemná paní a ujišťuje nás, že jsme tu správně. Jsme "doma". Nejen, že to bude náš domov po dalších pár dnů, ale on se skutečně i jmenuje "doma" - At home B&B.
 
Ještě ten den voláme na domluvené prohlídky bytů a ujišťujeme se, zda můžeme ještě dnes přijít. Bohužel, už jsou všechny pryč. Zbytek soboty tedy nuceně zůstává odpočinkovým.


 
06. 09. 2009 - První dny , první radosti a strasti


V neděli se vydáváme na první prohlídku bytu. Je daleko od centra, dál než jsme teď my. Byt je více než patnáct minut od metra a metro do centra skoro hodinu. To je moc. Byt by navíc nebyl náš, bydleli bychom za docela velké peníze a navíc s dalšími dvěma lidmi. Celkově byl tmavý a docela špinavý.
Následně přejíždíme na druhou stranu města. Ujímá se nás agent, který nás přiváží do tří různých bytů. Všechny tři jsou "share" byty, neboli s dalšími lidmi. Osm lidí, jedna koupelna, jeden záchod. Chtěli jsme jeden z nich vybrat. Cena byla 130 liber za týden za dvoulůžkový a 110 za jednolůžkový. Celkově tedy za měsíc docela slušných £1000. Účty byly v ceně, ale přesto. Vcelku drahá sranda, na to, že nás tam bude osm.
Při procházení čtvrti koukáme do výkladních skříní místních realitek. Samostatný domeček o dvou ložnicích za £1000. No to už se rozhodně vyplatí vzít tohle než nějakou "ubytovnu". Najednou se zdá být rozhodnutí, zda bydlet sami nebo společně s dalšími, jasné. Je to přece lepší a dokonce výhodnější žít sami! Rozhodnutí tak nějak samo vyplynulo ze situace.

Bereme si čísla a adresy. Večer procházíme stránky. Poslední volný den před námi. Musíme s ním dobře naložit, v úterý nám končí ubytování a já nastupuji do práce! Nutno říct, že přílet nebyl úplně nejlépe naplánovaný. V neděli nikdo nepracuje, realitní kanceláře mají zavřeno a většina lidí odjíždí na víkend pryč. Chyba. Ale teď už nelze hrát jinak, jsme tu.

V pondělí tedy přícházíme do kanceláře realitek a ptáme se na byty. Ochotně nás po bytech provedli. Z celkem pěti bytů jsme byli ochotni tři vzít. Cena byla povětšinou stejná; 900-950 liber měsíčně, ale bez účtů. Ty mohou dělat dalších 100-150 měsíčně. Vybíráme tedy jeden a chceme ho vzít. Bohužel nám, po již částečném vyřízení některých papíru, je sděleno, že pokud jsme v Anglii nežili víc než půl roku, tak musíme mít ručitele. Člověka,  který jim zaručí, že v případě, že nebudeme schopni platit nájem, on ho doplatí. Ručitel musel navíc splňovat podmínku, že bude mít ročně příjem aspoň 33 tisíc liber. Kde takového vzít???
Přecházíme do druhé realitky a bereme tedy druhou možnost ubytování v pořadí. Zde již takový problém nemají. Byt je zatím bez nábytku, ale do dvou dnů bude vše připraveno. Prodlužujeme tedy náš pobyt v hostelu o další den. Vypadá to, že i přes ten den v hostelu navíc se vše nakonec podaří.
Navečer se setkáváme s Elčou. Byla tady na dovolené u kámošky a z Londýna je nadšená. Rád ji vidím, a to nejen proto, že se najednou nezdá domov tak daleko. Stejně tak se o den později setkávám s Evou. S holkou, se kterou jsme kdysi dávno ještě s Davčem jezdili v Dublinu na výlety. Je už rok v Londýně. Aspoň tu máme nějaké známé...
První den v práci utíká docela rychle. Dostávám první "crash course" do systému, ukazují jak celá architektura funguje. Vztahy mezi kolegy tu jsou evidentně dobré a potkávám tu slováka Luboše, který tady už rok pracuje. K mému překvapení dostávám pracovní notebook. Pouze notebook! Budu celou dobu pracovat na notebooku. To snad ne... To je tak akorát na zkřivení zad, tak si hned druhý den říkam o "znouzecnost" externí klávesnici a dok na notebook, kde se dá šikovně nastavit výška displeje, atd... Jinak pohoda. Práce je zatím z celého "výletu" nejméně stresující.

Mému bratru Petrovi se 10tého září v jednu odpoledne narodil kluk. Já jsem strejda! I teď, když to píšu se mi to zdá celé pořád neuvěřitelné. Drobek měl 2.8 kila a 50 centrimetrů a "vykročil" do světa jako Jan. Tak Honzíku, budu se snažit co nejdřív přijet ať si to "strýčkování" taky trošku užiju. Gratuluju!:)


 
14. 09. 2009 - První týden je pryč


Druhý den mi v práci zvoní telefon. Volají z realitky. Majitelka domu se rozhodla nechat dům ještě lépe opravit a následně ho prodávat za vyšší cenu. Bude to trvat měsíc, možná dva. Nemáme zse nic!
Během polední pauzy dojíždím do jejich kanceláře a beru si zálohu na dům zpátky. Rovnou vcházím do dvěří vedle.Dveře od agentury, která nám proto, že nemáme ručitele, nechtěla dům pronajmout.... Znovu se s nimi snažím vyjednávat. Vyjednávání se nakonec zůčastňuje i šéf realitky a nakonec uznává, že pracovní smlouva s uvedením mého platu jako záruka postačuje. Vracíme se tedy k původnímu bytu. Předsmlouva je nakonec podepsána, formuláře vyplněny. Do formulářů se udávají předchozí přechodná bydliště, předchozí práce... Je ale třeba počkat, než budou reference na předchozí ubytování ověřeny úřadem. To může trvat i několik dní. Přesto by vše mělo jít bez problémů.
Znovu prodlužujeme hostel. Nejdříve do čtvrtka, následně do pátku. Stále nic. Reference trčí někde na hromádce na úřadě. Přes víkend se na úřadě nepracuje a my musíme prodloužit přes celý víkend! Od minulé soboty do pondělí v B&B...suma za ubytování se vyšplhává na dvacet tisíc... Trošku neočekávaný výdaj!

Během těchto dnů se v práci postupně zabydluji. Pročítám dokumenty, dělám různá trénovací cvičení na systému a podobně. V práci jde zatím všechno v klidu.

Zkouším si založit účet v bance. Bohužel mi to není dovoleno, protože zatím nemám trvalé ani přechodné bydliště v Anglii.

Táničce a Kubovi dáváme dohromady životopisy a motivační dopisy a po večerech procvičujeme pohovory. Tánička měla jeden večer slabší chvilku. Trošku mi to připomělo jak jsem já začínal se Zuzkou v Dublinu. Chvilková beznaděj. Ráno už ale bylo lépe. Během každého dne hledají nabídky práce. V tuto chvíli zatím jen v oboru. Kontaktují také agentury a posílají životopisy.

V sobotu jsme se konečně vydali do města. Jsme tu už týden a ještě jsme nebyli ani v centru!. Děláme v celku dlouhý okruh od chrámu sv. Pavla až k Hyde Parku. Trošku relaxu vylepšuje náladu. Bylo to třeba:) V neděli je hnusně a tak spíš odpočíváme.

V pondělí začíná vše nanovo. Jak pro mne tak pro ně. Kontaktují je první agentury. Telefonní hovory jsou vždy složité pro člověka, co není zvyklý mluvit anglicky. Poznal jsem to kdysi já a teď to na vlastní kůži zažívají oba dva. Chce to odvahu a především pevné nervy to nevzdát!
Realitka se stále neozývá, dokumenty stále nedorazily. Situace začíná být už trošku zoufalá. Znovu prodlužujeme a peníze vylétají oknem.


 
23. 09. 2009 - Konečně ve svém


Pár hodin po objednání další noci v hostelu se konečně ozývá agentura. Máme reference! Nic už nebrání nastěhování. Přesto smlouvu podepisujeme až druhý den, protože hostel je už zaplacený a nemá cenu platit noc ve dvou postelích:)
Ve středu ráno tedy vcházíme do agentury a klíče jsou nám konečně předány. Celková suma, kterou ponecháváme na stolku v agentuře činí £2050. £900 za první nájem, £900 jako záloha a zbytek dostává agentura.
Tánička s Kubou následně stěhují věci z hostelu a já utíkám do práce. Už tak jdu pozdě. Během dne pak nakupují nejnutnější věci jako utěrky, prostředky na úklid, a podoobně. Já se večer "vracím" poprvé do našeho nového domečku. Je celkem pěkný. Velký obývák s dřevěnou podlahou, téměř nová kychyně a nová koupelna. Je tu čisto. Obývák sice působí trošku prázdně, protože nemá moc nábytku a není vybaven žádnou elektronikou, ale to se snad časem poddá. Ložnice jsou světlé a útulné, zvláště pak ta větší co má Tánička s Kubou. Máme i zahrádku s grilem. Celkově to není špatné. Jsme nakonec všichni rádi, že to tak dopadlo.
Během dalšího dne volám dodavatelům plynu, elektriky, vody a popelářům. Je třeba všechny účty přepsat na mne.

Konečně jsem si založil účet, zatím bohužel bez peněz. Momentálně nemáme ani na zaplacení celého příštího nájmu (hlavně já). Čekáme na můj plat za prvních čtrnact dní, který by měl přijít do konce tohoto týdne. Pak už by snad neměl být s penězi takový problém. Každopádně na tom vše visí:)

V práci se nadále vcelku daří, nemohu říct, že bych měl nějaké problémy, které by mi to činily těžší. Zkamarádil jsem se tu s Lubošem i ostatními. V týmu je nás šest a šéf. Často se tu pracuje na dálku, tak snad nebude v už nedaleké době tato vymoženost udělena i mně.

Táňa s Kubou nadále hledají práci, pomalu se asi začnou poohlížet i po něčem mimo obor, do začátku. Prochodili už asi deset agentur, bohužel ve většině z nich jim řekli, že tady musí mít aspoň půlroční pracovní zkušenost. Trošku ten systém nechápu (stejně jako s bytem), protože jak je možné získat pracovní zkušenost, když Vás nechtějí zaměstnat:)

Poznali jsme tady pár nových známých a prošli s nimi znovu centrum Londýna. Už jsem si tady tak nějak zvykl. I centrum mi už nepřijde tak obrovské jako dřív. Je to taková delší procházka:) Zašli jsme konečně i do hospody a ne na jedno. Bylo už na čase.

Co se týká dojmů z Londýna během prvních dvou týdnů (kdy už se trošku dá hodnotit), tak celkově se mi město líbí mnohem více než Dublin. Je toho tu víc, je tu hezčí počasí, je tu levněji a stavy bytů také podstatně lepší. Samozřejmě záleží na konkrétních budovách, ale z toho co jsem viděl se to tak dá říct. Je tu také mnohem větší směsice národností. V Dublinu jste ji sice také mohli vidět, ale tady je to úplně jiný svět.

Připadá mi to tu lepší. Podstatně lepší.

Řeč je přece jen jiná než v Irsku a je to poznat i na tom, čemu rozumím a čemu ne. Mají o dost jiný přízvuk a je potřeba si na něj zvyknout.